Jeden den tahám trubky nebo zafukuju kabely, jiný zas svařuju. Je to různorodá práce

Markéta Macholánová pracuje v CETIN už víc než dva roky jako specialistka optické sítě. Společně se svými kolegy má na starost montáž a údržbu sítě v Brně a okolí. Jaké to je být jedinou ženou mezi techniky? Čím ji optika uchvátila už na střední škole? A proč skončila u telekomunikací místo u aut? Dozvíte se v rozhovoru.

Co jste studovala na střední škole?
Byl to obor mechanik informačních technologií. Naučila jsem se tam od všeho něco. Mohla jsem po škole pracovat jako správce sítě nebo se zaměřit třeba na elektrikařinu. Nejvíc mě ale bavila optika.

Čím vás optika zaujala?
Asi tím, že je to taková drobná práce. Ve třídě jsem měla za spolužáky samé kluky a vím, že jim práce s optikou dělala hrozný problém. Připadala jsem si, že v tom mám navrch.

Jak jste se dostala do CETIN?
Každý rok jsme na škole měli soutěž v mikrotrubičkování. Součástí byly taky různé semináře o optice a dalších technologiích. Já jsem se jich pravidelně účastnila, protože mě optika hrozně zajímala. Proto jsem po škole rozeslala životopisy do firem, které se optikou zabývají. Šla jsem nakonec na tři pohovory a před dvěma a půl lety nastoupila do CETIN.

Na jaké pozici pracujete?
Jsem technička optické sítě. Věnuji se montáži a údržbě sítě přímo v terénu. Každý den dělám něco jiného. Jeden den třeba tahám trubky nebo zafukuju kabely, jiný zas svařuju nebo síťuju celé budovy. Je to hodně různorodá práce, což se mi moc líbí.

Mohla byste nám víc popsat váš tým?
Je nás tady zatím deset a jsme dobrá parta. Základnu máme v Brně, ale jezdíme taky různě po okolí. Občas, když je potřeba, vyjedeme pomoct i dál. Ale to funguje vzájemně i s dalšími týmy. Celkově je tady kolektiv fakt dobrý. Občas si trochu lezeme na nervy, ale to k tomu patří, když spolu trávíme celé dny. :-)

Cítila jste někdy, že to máte v práci jako žena těžší?
Nezdá se mi to. Žádné předsudky nebo nějaké řeči na to, že jsem žena, si nevybavím. Ale neříkám, že to pro mě nebyla na začátku výzva, abych se chlapům vyrovnala.

Jak vypadá vaše práce, když síťujete třeba nějakou menší obec?
Je to dlouhodobý proces a na starost ho má několik týmů. Nejdřív musíme udělat výkopy a následně tam natáhnout trubičky. To někdy zajistí subdodavatel. My tam pak jezdíme třeba jen na záfuky kabelů a provařování do sloupků. Tím naše práce skončí. Převezme si to zas jiný tým, který dělá přímo v domech u zákazníků zásuvky a službu, jak se říká, oživí.

Mohla byste přiblížit, jak zafukování kabelů funguje?
Kompresorem do trubiček naženeme vzduch, trubička se natlakuje a pak tam pošleme kabely. Tím, jak je tam vzduch, tak kabel v podstatě trubičkou letí. Čím lehčí kabel, tím doletí dál. Je to třeba i v řádu stovek metrů.

V čem se vaše práce liší, když síťujete ve městě a když na vesnici?
Ve městech jsou to spíš drobnější akce. Naopak, když jezdíme po vesnicích, tak děláme síťování velké části nebo i celé vesnice, a taháme lidem trubičky přímo do domů. Někdy jde ale taky na vesnicích o drobnější akce. Někomu třeba jen nefunguje internet, tak se k nim jede přefouknout kabel, nebo znovu převařit. Je to různé.

Jaké dovednosti a schopnosti potřebujete k vaší práci?
Určitě je potřeba umět rychle řešit problémy. Když něco nefunguje, musím zjistit, kde je chyba, a co nejrychleji najít řešení. Klíčová je taky komunikace – jak s kolegy, tak se zákazníky, kteří často přicházejí s řadou otázek. Někteří se v tématu orientují víc, jiní míň. Je důležité umět to každému srozumitelně vysvětlit.

Na co se třeba ptají?
Často je zajímá, kdy budou práce hotové, jak to celé funguje a podobně. Nedávno jsme pracovali na jedné ulici v Újezdě u Brna, kde opravovali chodník. Při té příležitosti jsme tam dělali přípolož naší sítě. Lidé z protějších domů se chodili ptát, kdy se práce přesunou i na jejich stranu ulice. Museli jsme jim vysvětlit, že to nezáleží přímo na nás. A roli hrají právě třeba opravy, ke kterým se přidáváme.

Máte z terénu nějakou zajímavou historku?
Pořád nám lidé na vesnicích nabízejí nějaký alkohol. Ale to si člověk v pracovní době dát nemůže.

Jak vypadá váš běžný pracovní den nebo týden?
Ráno vždy nejprve přijedu do kanceláře. Mám na starost ještě sklad, takže musím pravidelně objednávat materiál nebo dělat různé odpisy. Potom šéf rozdá práci a my se mezi sebou domluvíme, kdo pojede co dělat. Buď se rozdělujeme na skupiny, nebo někam jedeme všichni, když je to větší akce. To se děje zpravidla v situacích, když je potřeba rovnou zafukovat i tahat trubičky. Někdy jsou dny spíš pochůzkové, kdy uděláme za den víc drobných akcí. A někdy jsme celý den na jedné stavbě a děláme, co je potřeba. Do toho přicházejí hlášení o poruchách, tak tam někdo z nás musí jet. Poruchy mají vždy přednost.

Jaké jsou jejich nejčastější důvody?
Asi překopnuté kabely. Kolem Brna pořád někdo staví. Lidé si nezjistí, že jim po pozemku vede kabel a omylem ho překopnou.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Různé svařování, ať už jde o práci ve sloupku, nebo v různých rozvodných boxech. Jde standardně o místa, kde se propojují kabely od koncových uživatelů, třeba v bytovkách, a zároveň tam vede i hlavní přívod. Je potřeba všechno správně svařit, aby to fungovalo, jak má. Je to taková klidná práce, u které se člověk nezašpiní ani fyzicky nenadře. Ale bohužel to neděláme každý den.

Je něco, co vás naopak na vaší práci nebaví?
Asi přípolože. To znamená tahání HDPE trubek a trubiček. To úplně nemusím. Ale udělat se to musí.

Měla jste někdy práci snů?
Chtěla jsem být nejdřív astronautka, pak hasička a následně automechanička. To mi ale táta tehdy zakázal, že nikdo nenechá ženskou, aby se mu hrabala v autě. Tak jsem se vydala na cestu techničky v telekomunikacích.

Co děláte ve volném čase?
Už skoro sedmnáct let dělám týmovou sportovní gymnastiku. V Česku tenhle sport zná jenom ten, kdo ho dělá. Ale třeba na Islandu je teamgym něco jak u nás fotbal. Obecně to frčí hlavně v severských zemích. My máme tréninky třikrát týdně po dvou a půl hodině, takže tím trávím většinu svého volného času. Nedávno se nám podařilo získat stříbro na mistrovství České republiky. A dva roky zpátky jsem se účastnila i mistrovství Evropy v Lucembursku. Jinak jezdím moc ráda na různé výlety a procházím se v přírodě.

Co byste přála společnosti CETIN na příštích pět až deset let?
Aby se udržela na trhu a víc podporovala své zaměstnance v rozvoji. Mohla by nabízet ještě víc školení a různého vzdělávání.

Kde vidíte budoucnost internetu v příštích deseti letech?
Podle mě se může zlepšit jen to, že bude vyšší pokrytí, spolehlivost, rychlost a kapacita.