Nejvíc času zaberou přípravné práce, pokládka kabelů je pak už otázkou jednoho dne

Jonáš Patrik pracuje jako technik pevné sítě pro jižní Čechy. Konkrétně má na starost výstavbu a údržbu optické sítě CETIN. V rozhovoru se dočtete, co výstavba optiky obnáší, jaké nebezpečí může práce v terénu přinést i co Jonáše spojuje se švýcarským ministrem.

Vystudoval jste v práci v oboru?
Ano, mám Střední školu spojů a informatiky v Táboře. Díky ní jsem vlastně získal i tuto práci, protože jsem si CETIN vybral pro mou povinnou praxi. Během ní jsem dostal nabídku, že tu můžu po škole pracovat. Už jsem věděl, do čeho jdu, proto jsem ji rád využil.

Jaká je vaše pozice?
Už třetím rokem pracuji jako technik pevné sítě pro jižní Čechy. Starám se o páteřní telekomunikační síť – od ústředny až po rozvaděče. Nezabývám se tak koncovými zařízeními, jako jsou třeba modemy. Tuto práci u koncových zákazníků dělají zase jiné týmy. Dneska pracuji už výhradně s optikou. Na praxi jsem si vyzkoušel i metaliku, ale budoucnost je v optických sítích.

Co z vašeho pohledu proces výstavby obnáší?
Nejdřív vznikne projekt, který má na starost náš team leader. Ten za námi potom přijde, projekt představí, rozdá úkoly a my jdeme pracovat. Vždy začínáme výkopovými pracemi. O to se staráme buď přímo my, nebo naši subdodavatelé. Následuje pokládání chrániček, mikrotrubiček a podobně. Dalším krokem je zafukování optických kabelů, případně stavba rozvaděčů. V některých případech optiku také svařujeme nebo děláme další potřebné práce. Když je všechno hotové a výkopy zadělané, následuje zadávání do dokumentace. Pak už si práci převezmou kolegové z oddělení akvizice. Ti mají na starost kontaktovat potenciální zákazníky. Finální tečkou je zřízení služeb.

Jak dlouho výstavba optiky trvá?
Nejvíc času zaberou přípravné práce, tedy vyřízení povolení, potřebné dokumentace, věcných břemen a podobně. Samotná výstavba je už poměrně rychlá. Kilometrový výkop trvá v průměru asi týden. Pokládka kabelů je pak otázkou jednoho dne. Když jsou součástí projektu také odbočky k zákazníkům, prodlouží to práci o další dva až tři dny. Ale samozřejmě vždy záleží na konkrétní situaci a doba naší práce se podle toho liší.

Co může práci zdržet?
Velkou roli hraje, jestli síť prochází různými soukromými pozemky, nebo jsme na majetku obce. Záleží samozřejmě také na délce výkopu i množství případných odboček k zákazníkům. Třeba na vesnicích proto bývají práce často delší.

S jakými problémy se při výstavbě nejčastěji setkáváte?
Někdy musíme rozložit třeba rok starý chodník, a to se zástupcům obce nemusí líbit. Přesvědčit je, že se jim to vyplatí, pak často trvá dlouho. Také proto CETIN zkouší jiné způsoby zasíťování, jako jsou technologie macrotrenchingu nebo microtrenchingu (strojové kopání). Díky tomu dojde k minimálnímu zásahu do života lidí v dané obci. Vlastník pozemku, ať už je to obec, nebo soukromník, musí s výstavbou samozřejmě vždy souhlasit. A právě moderní technologie ho můžou k souhlasu motivovat.

Jaké další způsoby výkopů testujete?
Já jsem například zkoušel takzvanou hlínopilu. Představte si ji jako motorovou pilu s kolečky, držákem a břitvami, které ryjí do hlíny. Dokáže se dostat až do hloubky 34 centimetrů. Je to dobrá alternativa, když někdo nechce, aby mu po zahradě jezdil bagr. Padesát metrů zvládnu hlínopilou za půl hodiny. Pak to po položení chráničky jen lopatou zahrnu a je hotovo. Prostě taková rychlá a čistá práce. Ale hodí se to jen v některých lokalitách. Když je třeba na pozemku hodně kamenů, je lepší použít klasickou lopatu.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
To, že je každý den jiný. Dělám jinou práci a na jiném místě. Jeden den třeba zafukuji kabel a druhý den svářím. Práce tak není stereotypní a stále se něco učím.

Říkal jste, že každý den je jiný. Ale máte přece jen nějakou pracovní rutinu?
Poslední dobou jezdím na místo práce přímo z domu – materiál a potřebné nástroje mi tam doveze někdo, kdo jede přes sklad v Českých Budějovicích, nebo přímo skladník. Pak záleží, co je zrovna potřeba dělat: jestli budeme zafukovat kabely, svářet, nebo kopat.

Třeba když svářím, tak přijíždím rovnou na místo, kde mám připravené a už zafoukané kabely. Nachystám si spojku a pustím se do práce. Pak si skočím na oběd a pokračuju ve sváření až do odpoledne. Běžný rytmus práce se samozřejmě mění, když je nutné vyjet k nějaké poruše. To musíme pracovat i v nestandardní časy a domů se třeba vracím až pozdě večer.

I když pracujete s technologiemi, přijdete určitě do styku také s lidmi z okolí výstavby. Jaké bývají jejich reakce na vaši práci?
Většinou žádné negativní ohlasy na výstavbu nemáme. Občas se stane, že nejsou lidé spokojení, že na chvíli přišli kvůli našim autům o místa na parkování. Vždycky se spolu ale domluvíme. Třeba na daném místě jen vyložíme materiál a zaparkujeme opodál. Některé stroje totiž váží i šedesát kilo, tak s nimi nemůžeme chodit moc daleko. Také se nám občas stává, že lidé neznají skutečný rozsah svého pozemku, a mají proto dojem neoprávněného zásahu. Ve skutečnosti je však často pozemek v majetku obce, a ne jejich. Většinou vše vyřešíme v klidu. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo… Setkali jsme se také s lidmi, kteří reagovali agresivně a neslušně. Nicméně vždycky všechno dobře dopadlo a dalo se vyřešit kompromisem.

Vaše práce je také o celém týmu, máte na jihu Čech dobrou partu?
Řekl bych, že máme super kolektiv. Jsme do optiky a práce okolo všichni fakt zapálení. Jezdíme na školení, věnujeme se tomu a probíráme spolu, co a jak vyřešit. Kdyby tu byl někdo, koho ta práce nebaví a kašlal by na to, tak to zkazí všem ostatním. Je to totiž fakt týmová práce a musel by to za něj udělat někdo jiný. Ale myslím, že takový člověk by sám brzy odešel.

Je něco, co vás na práci moc nebaví?
Jediné, co mě někdy nebaví, je špatné počasí. Někdy hodně zmoknete, jindy je vám zima nebo přijdete domů celý od bahna. To se stává nejčastěji. Už to ani nepočítám a spíš se tomu zasměju. K práci venku prostě výkyvy počasí patří.

Co děláte ve volném čase?
Už několik let se věnuji boxu. Měl jsem teď kvůli horšímu zdravotnímu stavu na chvíli pauzu, ale vrátil jsem do tréninků a chtěl bych se připravit na zápas. To zabere hodně času. Často vstanu brzo ráno a už před prací si jdu zaběhat. Po práci jdu ještě na trénink.

Také rád sbírám auta. Postavil jsem si kvůli tomu i dílnu. Zatím mám tři, je to takový mix: veterán, kabriolet a Mazda MPS. To je limitovaná edice asi 800 kusů. Já mám model po švýcarském ministrovi. Když jsem auto kupoval, ještě tam byly majáky a dvojitá skla.

Co byste přál firmě na příštích pět až deset let?
Určitě stabilitu. Ať to funguje stejně jako teď, protože to za mě funguje perfektně. A aby, i když budou přicházet noví zaměstnanci, to tu zůstalo stále takové rodinné.

Kde vidíte budoucnost internetu v příštích deseti až dvaceti letech?
Určitě v optice. Nic lepšího není a ani se dlouhou dobu nevymyslí. Jediné, co se bude vymýšlet, budou koncová zařízení.