Jak jste se dostal k práci v CETINu?
Vystudoval jsem telekomunikační školu v Brně a hned po maturitě jsem nastoupil do SPT Telecomu v Chrudimi. Tam jsem půl roku pracoval jako technik v analogové ústředně P51, než mě povolali na vojnu k výsadkářům v Chrudimi. Ale hned po dokončení povinné služby, na začátku roku 1996, jsem se do práce v telekomunikacích vrátil. A na pozici specialisty ochrany sítě, kterou mi tehdy nabídli, jsem zůstal dodnes.
Uplatníte ještě nějak zkušenost od výsadkářů?
Naštěstí ne (směje se). Ale vybavuji si, že jsem byl jeden z mála, kdo na vojnu chtěl. V devadesátých letech nás takových moc nebylo, spíš se kluci snažili zajistit si modrou knížku. Chrudim a výsadkáře jsem si sám vybral, protože když už mě čekal výcvik, chtěl jsem ho strávit v útvaru, který stál za to. A jsem rád, že mi tehdy vyhověli, protože mám na to výsadkářské období hezké vzpomínky.
Jaká je vaše práce snů?
Žádné dětské sny už si nevybavím. Při výběru povolání jsem se nakonec nechal inspirovat u táty, který taky pracoval v telekomunikacích. Takže pokračuji v rodinné tradici.
Co vlastně jako specialista ochrany sítě děláte?
Náš tým řeší s projektanty, úřady i koncovými zákazníky takzvané „kolize“. To znamená všechny možné rekonstrukce, opravy nebo dokonce žádosti o zrušení našich sítí. Je to hodně různorodé, ale v zásadě tu práci můžeme rozdělit do dvou rovin: teoretické a praktické.
V té první určujeme projektantům podmínky, za kterých mohou s našimi sítěmi pracovat. Teprve když je do projektu zanesou, smí jim úřad vydat stavební povolení. Pak plynule pokračujeme do roviny praktické, na které řešíme případné kolize při stavbě. A zároveň dohlížíme na to, aby stavbyvedoucí opravdu dodržel všechny náležitosti, na kterých jsme se domluvili.
A co třeba škody, když někdo například překopne kabel. Ty patří také pod vaše oddělení?
Škodám na sloupech, kabelech nebo rozvaděčích se bohužel nevyhneme. Problematické je, že když nám takhle jakoukoliv součást sítě někdo rozbije, opravit ji stejně musíme my. Aby to bylo pro všechny co nejjednodušší, snažíme se vždycky s dotyčnými prostě dohodnout. Oni se zavážou k úhradě škody, my se postaráme o opravu a obě strany můžou být spokojené. Většinou se to podaří, ale někdy je bohužel domluva dramatická. To pak situaci řešíme s policií a může dojít i na správní řízení.
Když už nějaká škoda vznikne, kdo je nejčastěji viník?
Většinou stavební firmy – řekl bych, že to bude tak osm z deseti případů. Typická příčina poškození kabelu je třeba budování kanalizace ve starších obcích. Bagr hrábne... a s výkopem vezme i všechno, co jsme pod zemí měli my.
Jak se o havárii dozvíte?
Někdy zavolá rovnou stavební firma, že si všimli nějakého problému. To pak jedeme na místo a tam se na všem domluvíme. Jindy zase dostaneme upozornění z našeho dohledového centra NMC, které průběžně monitoruje, že je síť v pořádku. A někdy hloubku problému odhalí až technik na místě. Vyjede k nějaké poruše, která vypadá banálně, ale v terénu zjistí, že je to ve skutečnosti třeba překopnutý kabel. To pak zavolá k nám na oddělení a my začneme věc řešit.
Co vás na práci nejvíc baví?
Hlavně různorodost a pestrost. Díky tomu, že dělám každou chvíli něco jiného, se mi ze zaměstnání nestala rutina. S tím souvisí i vyváženost práce v kanceláři a v terénu – mám radost, že se každý den dostanu ven. A nejlepší jsou samozřejmě ty chvíle, kdy něco dohodnu s projektantem, za půl roku dojedu na místo stavby a vidím, že to udělali ještě líp, než jsem čekal.
Co vás na práci nejméně baví?
Jednání s nepříjemnými klienty – na stavbách i v kancelářích. Chápu, že lidi můžou být přesvědčení o své pravdě. Když je ale ta jejich pravda v rozporu s obecnými zásadami nebo dokonce přímo s telekomunikačním zákonem, mohli by si nechat vysvětlit, že se mýlí a právo je na naší straně. Bohužel ne každý je takovému vysvětlování otevřený. To se pak situace vyhrotí a někdy to vyřeší až policie a soudy, jak už jsem říkal. My ale musíme být vždycky dostatečně asertivní a dostát našim zájmům – jsou to totiž i zájmy našich zákazníků.
A co nějaké zajímavé zážitky?
Za těch 26 let je historek hodně. Ale abych řekl něco aktuálního, vzpomněl jsem si na jednu příhodu z loňska. Dostal jsem upozornění přes naši aplikaci, že v jednom místě došlo k velkému výpadku. Firma tam pracovala na rekonstrukci nízkého napětí – dělníci měli na jejich kabel napojit nový. No, a když jsem na místo přijel, viděl jsem, že výkop udělali fakt hodně široký. Měli v něm tím pádem nejen elektrický kabel, ale i náš telefonní, oba velké a černé. A dělníkovi přišly od oka tak nějak stejné. Takže prostě vzal flexu... a do jednoho řízl. Až se pak na drát pořádně podíval a zděsil se. Tam, kde čekal třeba čtyři silné dráty, jich viděl přes 600. Vyřadil tehdy celou čtvrť. Ale firma hned uznala svoji chybu a díky tomu, že spolupracovala, jsme kabel opravili ještě ten den.
Jaký nástroj nebo nářadí v práci nejčastěji používáte?
Auto a mobil. A pomáhají nám i technologie. Já hodně kvituji tu novou mobilní aplikaci, kterou jsem před chvílí zmínil. Hodně mi zjednodušila práci. Dokážu s ní třeba zjistit, kde přesně vedou naše kabely a hned vidím jejich profil a počty. A při výpadku mi do e-mailu přijde i mapa s předpokládaným místem poruchy.
Co rád děláte ve volném čase?
Dělím ho mezi rodinu a sport, i když k tomu se už dneska dostanu spíš pasivně. Zamlada jsem se ale věnoval atletice a až do čtyřiceti jsem hrával fotbal. Ke sportu jsem proto přivedl i svoje dvě děti – mám sedmnáctiletou dceru a patnáctiletého syna. Jsem rád, že v dnešní virtuální době zdědili chuť se hýbat. Sportovali odmala a dneska oba dělají závodně atletiku.
Jaké máte doma připojení?
Rovných 100 Mb/s, a bez problémů nám to stačí.
Co byste přál CETINu na příštích 5 až 10 let?
Hlavně aby se skutečně dařilo stavět optické přípojky až do domu. Tím by se zvětšil potenciál našich služeb a s tím pádem logicky i počet zákazníků. Výstavba optiky se mě navíc týká i osobně, naše oddělení má na starost vytipování lokalit, kde bychom je mohli budovat.
Kde vidíte budoucnost internetu v příštích 10 letech?
Věřím v rozvoj internetu věcí. Většina z nás bude mít doma nějakého virtuálního správce, který bude dálkově řídit chod celé domácnosti podle našich pokynů nebo vzorců chování. Internet tak bude v podstatě všudypřítomný.
