Práce v CETINu není jednotvárná. Každý den je jiný

Stefanie Smutková pracuje v CETINu jako tým lídryně techniků pro Prahu-západ. Koordinuje tak techniky, kteří zákazníkům instalují služby a dohlíží na to, aby měli vše, co k práci potřebují. V rozhovoru si přečtete, jak se vystudovaná cukrářka dostala do telekomunikací a jaké to je šéfovat deseti technikům.

Co jste vystudovala?
Jsem vyučená cukrářka a poté jsem vystudovala ještě obor technologie potravin.

Jak jste se dostala k telekomunikacím? Pracovala jste někdy v oboru, který jste studovala?
Ne, nikdy. Cukrařina mě přestala během školy bavit a pekla jsem už jen doma pro známé. Jako technoložka potravin jsem navíc nikde nenašla práci, která by mě bavila. Proto jsem zkusila pozici prodejce telekomunikačních služeb. Ze začátku mě tam lákaly hlavně poměrně hezké peníze, které si člověk mohl vydělat, když uměl dobře prodávat.

Jaká byla vaše cesta telekomunikacemi až do CETINu?
Po škole jsem začala pracovat na infolince v T-Mobilu, prodávala jsem služby rezidentním zákazníkům. Po roce a čtvrt jsem se stala osobní konzultantkou – starala jsem se už jen o služby jedné velké firmy. Byla jsem taková jejich pravá ruka. Po třech letech jsem se přesunula na pozici školitelky nováčků, kde jsem jim pomáhala a předávala své zkušenosti.

Pak jsem se z Hradce Králové přestěhovala do Prahy a hledala si tam novou práci. Nakonec jsem nastoupila na pozici školitelky telefonistek v O2. Jejich prací bylo navolávání osobních schůzek obchodníkům. Pomáhala jsem jim se rozvíjet a dosáhnout toho, že schůzku se zákazníkem opravdu domluví. Po čase se změnilo vedení a moji pozici zrušili. Já si tak přes inzerát našla práci v CETINu. Nastoupila jsem letos v září.

Co přesně v CETINu děláte?
Pracuji na pozici tým lídra. Zodpovídám za region Praha-západ, kde vedu deset techniků. Mám na starost vše, co se týká jak dispečerské, tak logistické práce. Musím jim naskladňovat materiál na instalace a také dohlížím na to, aby měli dostatek práce nebo zbytečně nejezdili z jednoho konce regionu na druhý a tak dále.

Co mají „vaši“ technici na starost?
Zřizování nových služeb u zákazníků O2.

Jak vlastně vypadá komunikace mezi zákazníkem a techniky?
U operátora si zákazník objedná službu, dispečer mu nabídne termín a systémově se to zadá do kalendářů techniků podle toho, jak mají volno. Když ale z nějakého důvodu dojde ke změně, musím koordinaci techniků zajistit já.

Je pro vás změna vést kolektiv, který je ryze mužský?
Jestli mám pod sebou muže, nebo ženy, pro mě nehraje žádnou roli. Ale je pravda, že když jsem nastupovala, trochu jsem se bála, aby mě technici dobře přijali, až uvidí, že jim bude šéfovat žena.

A daří se to?
Myslím, že mě technici berou, nemáme mezi sebou žádné problémy. Možná je to i tím, jak jsme si to hned na začátku nastavili. Přišla jsem mezi ně s pokorou a řekla jim, že některým věcem ještě úplně nerozumím, ale ráda se je naučím. A zatím vše funguje a vycházíme si vstříc.

Dokázala byste shrnout některé dovednosti či schopnosti, které potřebujete ve své funkci?
Důležitá je empatie, umět říct ne i schopnost vést tým a rozhodovat. Určitě se hodí také znalosti telekomunikací, ale ty se dají doučit. Vedoucí nemusí reálně umět nainstalovat přípojku, ale měl by minimálně vědět, jak ten proces vypadá. Technikům k práci chystám materiál, takže musím vědět, co k ní potřebují. Určitě je důležitá také schopnost dobře komunikovat. A to nejen na mé pozici, ale také u techniků. Je potřeba, aby se chovali k zákazníkům slušně a dobře reprezentovali firmu. Naštěstí se za žádného svého technika rozhodně nemusím stydět.

Takže kdyby byly nějaké problémy s chováním techniků, měla byste řešení situace na starost vy?
Ano, také toto patří do mé náplně práce. Stížnosti vždy řeším s konkrétním technikem. Chci od něj slyšet, jak vše probíhalo a z toho si potom udělám závěr. Je totiž vždy potřeba slyšet i druhou stranu. Občas proto zavolám zákazníkovi, abych se doptala, situaci správně pochopila a pak ji mohla dobře vyřešit. Člověk může zjistit, že se vše nakonec stalo trochu jinak a problém byl třeba jen ve špatné komunikaci.

Měla jste možnost vidět i práci techniků v terénu?
Ano, bylo super, že po nástupu jsem strávila pár dní s technikem v terénu. Díky tomu jsem získala úplně jiný pohled. Najednou jsem zjistila, jak je důležité se při objednávce zákazníka zeptat na co nejvíce detailů, protože to pak technikům při instalaci dost pomůže. Navíc jsem viděla, kolik práce musí technik před tím, než k někomu domů dojede, udělat.

Jak vypadá váš běžný pracovní den nebo týden?
Každé ráno po příjezdu do kanceláře na Vidouli kontroluji počet pracovních příkazů, které mají technici naplánované na následující den až dva. Případně je upravím tak, aby měl každý dost práce. Pak jim nachystám poznámky k instalacím – třeba změnu kontaktního čísla nebo info, že na adrese bude někdo jiný než zákazník. Také doplňuji docházku a vyřizuji různé e-maily. Technikům ještě podle jejich požadavků naskladňuji materiál k práci. Každý čtvrtek jim ho objednám a další středu vždy dorazí závoz. Potřebuji ho zkontrolovat, přijmout, uložit do regálů a zpracovat. Navíc se snažím být aspoň jednou týdně s technikem v terénu. Moje pracovní dny jsou proto velmi různorodé, což mi ale vůbec nevadí, naopak jsem ráda – není to stereotyp.

Podle čeho si vybíráte, se kterým technikem vyjedete?
Vybírám si techniky, kteří se například potřebují v něčem posunout, protože mají třeba jiné výsledky než ostatní kolegové. Přímo v terénu se tak snažím zjistit, v čem může být problém.

Co ráda děláte ve svém volném čase?
S přítelem máme devítiměsíčního psa – entlebušského salašnického –, takže trávíme volný čas hlavně s ním. Také ráda cvičím, běhám a mám ráda motorky. Když je pěkné počasí, trávíme s přítelem rádi čas na hezké vyjížďce. To je super relax.

Měla jste někdy práci snů?
V dětství mě lákalo být doktorkou. Vzniklo to na základě jednoho seriálu, kde se postava jmenovala Stefanie. Pak jsem ale zjistila, jak moc bych se musela učit, což mě hned odradilo. Ale jinak mě tehdy bavilo péct a vařit, a proto jsem si podle toho vybrala i školu. Nebylo to ale vyloženě vysněné. Mým snem bylo mít práci, kde si vydělám hezké peníze. To jsem našla v telekomunikacích, a nakonec mě to začalo i bavit.

Co vás na vaší současné práci baví nejvíce?
Asi čas strávený s techniky. V poslední době jsem na to neměla moc čas, protože se ještě zaučuji, ale jinak mě to opravdu moc bavilo. Dostala jsem se totiž také ke komunikaci se zákazníkem naživo, což mě moc baví.

Co vás naopak baví nejméně?
Nebaví mě jezdit každý den do práce přes Barrandovský most. :-) A co se týká práce, tak mě asi nejméně baví přijímání materiálů a vyskladňování. Ale horší je ten Barrandovský most.

Co byste přála CETINu na příštích pět až deset let?
CETINu bych přála, aby se mu dál dařilo a posouval vývoj různých technologií tak, aby měl na trhu stále pevné místo.