Vymýšlím různé zlepšováky, které lidem ulehčí práci

Vášnivý pilot Jiří Kadlec pracuje v CETINu dva roky. Za tu dobu už stihl vymyslet spoustu zlepšováků, které kolegům usnadňují práci. V rozhovoru se dozvíte více o létání i Jiřího předešlých pracovních zkušenostech. Samozřejmě se rozmluvil i o práci v CETINu. Stará se o obchod i aukce pro operátory. 

Jaké byly vaše první pracovní zkušenosti?
Vždycky mě bavily počítače. Moje první zaměstnání bylo v Podniku výpočetní techniky. Pracoval jsem tam na sálovém počítači EC 1026, který zabral celé patro. Pak jsem pokračoval do Správy dálkových kabelů v Českých Budějovicích, kde jsem s počítačem pracoval také. Mimochodem to byla stejná budova, kde dnes sídlí CETIN. Takže jsem se po letech vrátil zase na začátek.
 
Jak jste se dostal k práci v telekomunikacích?
Kamarádi pracovali v Eurotelu, kde zrovna hledali obchoďáky. Telekomunikace mě lákaly a když jsem opustil počítačové sály, pracoval jsem právě v obchodních odděleních. V Eurotelu to byla pozice jako ušitá pro mě a ve výběrovém řízení jsem uspěl. Od té doby pracuji s drobnou přestávkou v telekomunikacích. 
 
Během své kariéry jste vyzkoušel různé firmy i pozice. Vzpomínáte na některé obzvláště rád?
Nádherné bylo období v Eurotelu. Moc rád vzpomínám i na mou první zkušenost se soukromým podnikáním. Jeden kolega ze Správy dálkových kabelů založil hned po revoluci firmu ISS (Informační systémy a služby) České Budějovice. Dělali jsme software třeba pro Český Telecom. Nastupoval jsem jako zaměstnanec s číslem sedm. Byla to ohromná doba, kdy soukromé podnikání teprve vznikalo. Mám z té doby spoustu zábavných historek. 
 
Náš šéf třeba jezdil ojetým Oplem Vectra. Tak jsme mu s kolegy říkali, aby si koupil lepší auto – že musí firmu pořádně reprezentovat. To se dneska už nestane. Když jsme pak vydělali první milion, všichni slavili. Vznikla tehdy přátelství, která udržujeme dodnes.
 
Jaká byla vaše práce snů?
Snil jsem o kariéře profesionálního pilota. Bylo to v době, kdy cesta do Českých aerolinií vedla přes armádu. Do dopravních letadel se dostávali vysloužilí vojenští piloti. Proto jsem se chtěl dostat do stíhačky. Dokonce jsem úspěšně absolvoval i zdravotní testy v Ústavu leteckého zdravotnictví.
 
Proč jste se profesionálním pilotem nakonec nestal?
Před nástupem do letecké školy jsem prodělal nějaký zánět a nakonec jsem dostal modrou knížku (průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě). Tím pro mě cesta do armády skončila. S odstupem času si říkám, že to možná bylo dobře. Armáda v té době nebyla nejbezpečnější a pár kluků, kteří se do stíhačky opravdu dostali, už nejsou mezi námi. 
 
Přemýšlel jste ještě později, že se stanete přímo civilním pilotem?
Bavilo mě, jakým směrem se moje kariéra ubrala. Navíc přišla rodina, závazky… Létání mi zůstalo krásným koníčkem. 

Máte kromě létání ještě jiné koníčky?
Mám jich poměrně hodně a vždycky mají něco společného – vyčistím si u nich hlavu. Kromě létání mě baví třeba golf, lyžování nebo hudba. Ale letectví je přece jenom jedinečné. Ve vzduchu musím vypnout a soustředit se pouze na létání. Být jenom v přítomném okamžiku je skvělý relax. Navíc mám díky létání i větší nadhled. Dívat se na svět ze dvou kilometrů je osvobozující. Všechny problémy necháte pod sebou. 
 
V čem vlastně létáte?
Létám hlavně s ultralighty a bezmotorovými letadly. Ročně nalétám okolo sta hodin. To stačí, abych si byl jistý a cítil se bezpečně. V loňském roce jsem absolvoval leteckou školu pro výcvik instruktorů a v letošním bych chtěl začít létání učit. Tomu bych se rád věnoval, až jednou budu v důchodu.
  
Určitě máte s létáním spojené nějaké zajímavé historky. Můžete se o nějakou podělit?
Když moje nová kolegyně přišla první den do CETINu, bylo ji potřeba odvézt z Českých Budějovic do Plzně. Měla si tam vyzvednout auto. Ale já cestu autem do Plzně fakt nemám rád. Dva roky jsem totiž tuhle trasu jezdil každý den. Proto mě napadlo tam doletět. Místo čtyř hodin v autě mi cesta tam i zpátky zabrala hodinu a čtvrt. Věřím, že i pro kolegyni to byl zajímavý první den v nové práci…
 
Když se vrátíme opět k práci. Jak jste se dostal do CETINu?
Do CETINu jsem se dostal před dvěma lety na základě inzerátu. Tehdejší práce mi už nevyhovovala a chtělo to změnu. Musím ocenit odvahu šéfa, že mě přijal. Bylo mi třiapadesát a on je třicátník. Pracoval jsem i na vedoucích pozicích a on si tak do týmu vzal potenciálního kverulanta. 
 
Na jakou pozici jste k nám přišel?
Nastoupil jsem na obchodní pozici. Rychle jsem přišel na to, že kolegové některé věci dělají neefektivně. Pálili spoustu času na přípravě dat. Říkal jsem si, že by to šlo dělat lépe. Tak jsem si k tomu několik večerů sedl a napsal svoje první makro v Excelu. To, co se dřív dělalo dvacet minut, bylo hotové třeba za vteřinu nebo dvě. Dělal jsem to tehdy ve volném čase, ale podobných vychytávek začalo přibývat. Navíc se ukázalo, že týmu opravdu pomáhají. Proto jsem teď placený i za tahle vylepšení. 
 
Čemu se vlastně váš tým věnuje? 
Náš tým má širší škálu činností. Jednou z nich je např vytěžování tzv. greenfieldů. Když někde developer staví nový dům, snažíme se domluvit se stavebníky napojení budovy na optiku CETINu. Máme na starost menší stavby – třeba do padesáti bytů. O větší se starají jiní kolegové. 
 
Jak taková práce okolo greenfieldů vypadá?
Nejprve se domluvíme s developerem. Pak připravíme všechny podklady, business case (jestli dává akce firmě smysl). Pak zajistíme schválení projektu a předáme ho dalším kolegům k realizaci. Případně se ukáže, že projekt smysl nemá. 

Věnujete se také marketingu a obchodu, je to tak?
Obchod chceme mnohem více rozhýbat. CETIN je velkoobchod pro operátory, proto se marketingovým činnostem dříve moc nevěnoval. Kdo nebyl v oboru a o telekomunikace se moc nezajímal, ani nevěděl, že CETIN existuje. Před rokem a půl oddělení marketingu změnilo komunikační koncept značky CETIN. Začali jsme komunikovat naši infrastrukturu a kvalitu sítě CETIN ve všech komunikačních formátech – online i offline. Tak, abychom veřejnosti přiblížili výhody pevné sítě CETIN. Cíl je jasný – musíme být více vidět. 

Jak se snažíte CETIN více zviditelňovat?
Naše firma má po celé republice mnoho technických prvků sítě, které se k netradiční formě komunikace snažíme co nejvíce využívat. Lidé kolem nich chodí celé roky a už ani nevnímají, že tam jsou. A najednou na ně vyskočí ve fialové barvě CETIN, v růžové T-Mobile, modrobílé O2, zelené Nordicu – určitě si toho všimnou. Abychom předešli negativním reakcím, komunikuje náš tým tyto aktivity se zástupci samospráv v obcích, kde chceme působit.  Cílem je předejít možným nedorozuměním. Ne vždy se tomu vyhneme, ale v množství prvků, které jsme v rámci Česka osadili naší nebo partnerskou reklamou,  jde o jednotlivé případy – takže se nám to jako týmu daří.

Vizuály na sloupech a rozvaděčích procházejí přes moje Excely. Máme aplikaci, podle které se rozhodujeme, kam naše plachty a polepy umísťovat.
 
Zabýváte se také aukcemi, jak si to můžeme představit?
Spojujeme naše kampaně i s nějakým providerem. Chceme ukázat, že CETIN je značka, která zajistí kvalitní síť. Tu poskytujeme více než dvaceti operátorům, proto je pro ně potřeba připravit rovné podmínky. 
 
V aukci partnerům představíme podrobnosti nějaké reklamní akce. Máme k dispozici určité technické prvky naší sítě a představu kampaně. S nabídkou obešleme partnery, oni odevzdají nabídky a na mně je jejich vyhodnocení. Jde tedy o aukci, kde mezi sebou soutěží naši jednotliví partneři – operátoři. 
 
Co vás na práci nejvíce baví?
Spolupráce v našem týmu i napříč firmou. Tým máme skvěle složený, funguje nám to v práci a umíme se spolu i bavit. Jsem rád, že patřím k tahounům té bavičské části. Hraji také v kapele. Občas když zapaříme, vezmu kytaru a něco kolegům zahraji. 
 
Baví mě ale i spolupráce napříč odděleními – analytici, datoví specialisté, lidi z výstavby… Se všemi je skvělá spolupráce. Pomáhají mi lépe nahlédnout na data a vysvětlí mi, co znamenají. Jmenovitě bych za skvělou souhru chtěl poděkovat Milanu Košárkovi a Ladislavu Kláskovi. Ještě bych zmínil naše analytiky Marka Tichého a Jindřišku Mikovičovou – jsou trpěliví a moc mi pomohli. V neposlední řadě bych chtěl za náš tým poděkovat i Danovi Benetkovi, jehož aplikace nám také značně ulehčují život. 
 
Vy jste mezi kolegy také oblíbený. Slyšeli jsme, že vás dvakrát nominovali do projektu Zaměstnanec roku. 
Vymýšlím různé „fíčury“ – udělátka, která lidem pomůžou a usnadní život. Třeba i drobnosti jako tlačítko, které v tabulce vypne všechny filtry. Jsou to často maličkosti, ale lidem zpříjemní život. Takže mě nominace potěšila. Stejně jako když mě někdo pochválí osobně. Nejvíc jsem si vážil komentářů, které byly u nominace napsané. Ty mě hodně nakoply. A jsem rád, že se díky všem těm zlepšovákům i v pětapadesáti musím pořád vzdělávat. 
 
Co vás na práci nebaví?
Nebaví mě hloupí lidé, ale takoví v CETINu naštěstí nejsou. 
 
Co byste CETINu přál na dalších deset let?
Monopol není nikdy zdravý, proto bych mu přál férovou konkurenci. Ale samozřejmě bych chtěl, aby byl CETIN nejsilnější a byla tu poptávka po náročných službách, jako je optika. 
 
Kde vidíte budoucnost internetu?
Myslím si, že největší výzvou jsou hry. Herní průmysl je na vzestupu a roste i vývoj v oblasti virtuální reality. Jednoho dne bude svět opravdu jako ze sci-fi filmů. Virtuální realita ušetří náklady i zdroje. Nutný pro to ale bude kvalitní internet. 

Nastane doba, kdy doktor provede operaci na dálku z druhého konce světa. Ale v současné době je to zatím těžké predikovat. Přál bych si, aby si lidé začali více uvědomovat závislost na internetu a na technologii, která jim internet do domu přivede. Čím víc si to budeme uvědomovat, tím bude internet bezpečnější.