Do telekomunikací jsem se dostal náhodou. Ale v oboru jsem už přes 25 let, CETIN je můj druhý domov a rodina

Jan Kanta pracuje v CETIN jako manažer útvaru Implementace služeb prodeje. Má na starost tým, který zajišťuje podporu při poptávkách a realizacích byznysových, datových a mobilních služeb CETIN: koncovými zákazníky jsou třeba banky, obchodní řetězce, státní správa nebo zahraniční korporace. Přečtěte si rozhovor, kde se dozvíte, jakou náhodou se dostal do světa telekomunikací, který si nakonec tak oblíbil, že v něm pracuje přes pětadvacet let.

Co jste vystudoval?
Střední stavební školu, obor pozemní stavby, v Praze. Pak jsem ještě pokračoval pomaturitní nástavbou na obchodní akademii. Zpětně bych ale už vybíral jinak a šel spíš do telekomunikačního nebo dopravního oboru.

Kam jste pak nastoupil do práce?
Po škole jsem začal dělat konstrukční práce v architektonickém ateliéru. To mě ale moc nebavilo. Což se ovšem nedá říct o mapách. Nastoupil jsem tak do specializovaného obchodu, kde se prodávaly právě mapy a průvodci. Tam jsem zůstal až do vojny. Po jejím skončení jsem tři měsíce pracoval jako prodejce zipů. Sice to bylo zajímavé, ale celkově šlo spíš o krok vedle. Pustil jsem se tak znovu do hledání práce, které mě nakonec v roce 1999 zavedlo až do tehdejšího SPT Telecomu.

Proč jste si nakonec vybral právě telekomunikace?
Odpovídal jsem na řadu inzerátů, a jedním z nich byla právě nabídka od SPT Telecomu. Na pohovor jsem šel hodně uvolněný, protože jsem úspěchu moc šancí nedával. Ale možná právě proto jsem se jim zalíbil a vzali mě. Dalo by se tak říct, že jsem se do telekomunikačního světa dostal čirou náhodou. A už jsem v něm víc než pětadvacet let.

Na jakou pozici jste tehdy do Telecomu nastoupil?
Už od začátku se pohybuji prakticky ve stejném útvaru, kde jsem dnes. Při mém nástupu šlo o jednotku sales support, v útvaru Služby profesionálních sítí. Nastoupil jsem do ní na pozici referenta podpory prodeje. Asi po půl roce jsem přešel do nově vzniklé divize velkoprodeje. Byli jsme taková specifická jednotka existující vedle ostatních obchodních útvarů a už tenkrát jsme měli na starost prodej služeb telekomunikačním operátorům.

Jak jste se dostal přímo do CETIN?
Když došlo v roce 2015 na oddělení CETIN od O2, bylo jasné, že CETIN musí mít nějaký prodej. Logicky se tak celá jednotka velkoprodeje přiřadila pod CETIN. Byli jsme tehdy asi jediná jednotka, vyjma samozřejmě síťové části, která přešla úplně celá. Za těch devět let se z mého malého týmu stal poměrně velký útvar o pětadvaceti lidech.

Na jaké pozici dneska pracujete?
Jsem manažerem útvaru Implementace služeb prodeje. Zajišťujeme péči o předobjednávkový i poobjednávkový proces v rámci byznysových datových a nově také mobilních služeb. Jde o dvě ze tří základních obchodních oblastí CETIN vedle masových/rezidentních služeb – tedy vedle připojení domácností.

Jak se byznysové služby liší od těch rezidentních?
Oproti klasickým rezidentním službám, které jsou určené pro běžné uživatele internetu, mají ty byznysové specifický servis a také jiné parametry: třeba garantovanou rychlost a dostupnost, tzv. SLA. Protože je CETIN velkoobchodní společnost, služby koncovým zákazníkům poskytujeme samozřejmě prostřednictvím našich partnerů – ostatních českých a zahraničních telekomunikačních operátorů.

Kdo takové služby využívá?
Typickými koncovými zákazníky jsou banky, obchodní řetězce, státní správa nebo zahraniční korporace. Třeba obchodní řetězce potřebují nejen připojení k internetu, ale i propojení mezi jednotlivými pobočkami. Důležité je také lepší zabezpečení. Zároveň tyto služby využívají samotní telekomunikační operátoři jako své páteřní linky.

Čím se váš tým v rámci byznysových služeb konkrétně zabývá?
Pod můj útvar spadají dva týmy. První zajišťuje technické, nákladové a termínové podklady pro následné podání nabídky. Ten druhý – větší – se zabývá vším, co následuje po objednání služby. Kompletně zajišťuje veškerý servis pro zákazníka. Řešíme kolizní stavy objednávek, komunikaci, projektovou koordinaci, iniciujeme požadavky na reaktivní výstavbu chybějící části sítě, hlídáme plnění termínů. Prostě vše od zadání objednávky až do zřízení dané služby. Zákazníkům dáváme maximální péči a snažíme se vyřešit jakýkoliv problém, aby byl zákazník spokojený.

Je velký rozdíl mezi rolí manažera a specialisty?
Manažerská role mě baví, ale jsou dny, kdy si říkám, že bych chtěl být zase specialistou. Baví mě práce s lidmi, ale občas je to náročné. Navíc nejsem přirozený manažer. Byl jsem zkrátka ve správnou dobu na správném místě. Když se hledal někdo, kdo povede tým, ve kterém jsem pracoval, vybrali si mě. Zpočátku to nebylo jednoduché, protože jsem se stal nadřízeným lidem, se kterými jsem předtím byl na stejné úrovni. Náš tým se ale za tu dobu rozrostl a doplnil o nové tváře, které jsem už i já sám vybral. Takže si to víc sedlo.

Co je pro vás na roli manažera nejtěžší?
Asi to, že si některé problémy beru až moc osobně. Pak z toho nemůžu spát, dokud nenajdu řešení. To si následně trochu vyčítám. A nepomáhá tomu ani to, že bydlím ani ne půl kilometru od firmy. Všichni mi to závidí, ale pro mě to není vždy ideální, protože se nedokážu tolik odpoutat od práce. Když jsem dřív jezdil metrem a tramvají, tak jsem měl čas se rozptýlit něčím jiným. Potřeboval bych být tak nějak zdravě lehkomyslnější. Možná je to i tím, že to máme v CETIN oproti jiným firmám hodně postavené na vzájemných vztazích. CETIN je můj druhý domov a rodina. Na firmě mi opravdu záleží.

Jak byste popsal váš běžný pracovní den nebo týden?
Do práce chodím zhruba na půl devátou. Mám asi půl hodiny na to se připravit na pracovní den, protože od devíti mám většinou schůzky. A ty mi zabírají velkou část dne. Ke klasickým povinnostem manažera jsem si ale nechal i pár operativních činností, abych nebyl úplně mimo. Stále chci vidět do detailů a umět efektivně napravovat jednotlivé procesy. Je to samozřejmě časově složité. Musel jsem se proto naučit úkoly správně delegovat. Pořád mi to ale na sto procent nejde tak, jak bych chtěl.

Které dovednosti potřebujete ke své práci?
Určitě organizační schopnosti, smysl pro improvizaci a umět prioritizovat, protože jako ve všech činnostech jsou dny, kdy se to všechno hroutí a pak třeba přijdou dva dny, kdy je čas dodělat odložené věci. Je potřeba umět pracovat v řízeném chaosu a nesesypat se z toho, když večer nebude mít člověk hotové vše, co chtěl.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Určitě moji kolegové. Nejen ti v mém týmu, ale obecně ve firmě. Velmi mě baví se s nimi setkávat a hledat řešení. Jsme k sobě všichni vstřícní, takže to krásně funguje. A samozřejmě na konci naší práce je spokojený zákazník. To mě naplňuje.

Měl jste někdy práci snů?
Vždycky jsem tíhnul k dopravě. Jako dítě jsem chtěl řídit tramvaj. Hrál jsem si, jak jezdím po Praze. Jako sen mi to zůstalo celkem dlouho. Teď už bych tramvaj řídit nechtěl, možná autobus, ale už nemám tak růžové představy. Dneska by se mi líbilo být třeba dispečer provozu v dopravě. To by bylo ve výsledku něco podobného, jako dělám teď v CETIN.

Co vás kromě dopravy ještě baví a zabýváte se tím ve volném čase?
U mě je vždy na prvním místě rodina, také rád běhám, jezdím na kole nebo koloběžce a v zimě na běžkách. Poslední roky jsem se věnoval i trénování fotbalu u dětí a mládeže v klubu Praga Vysočany. Hodně mě to bavilo, ale kluci už vyrostli a potřebují teď profesionálnější vedení, proto jsem v létě skončil.

Jak jste se k trénování fotbalu dostal?
Nikdy jsem velký fotbal nehrál, jen Hanspaulskou ligu v malém fotbale. Pak jsem se ale stal rodičem malého fotbalisty a ve chvíli, kdy trenéři nebyli, byli postupně oslovovaní rodiče, aby děti trénovali. Já na to kývnul. Fakt mě to bavilo. Teď je pro mě ale velkým koníčkem hudba.

Hrajete, nebo zpíváte?
Pravidelně hrávám na kytaru v hospodě country s lidmi opačného věkového spektra, než jsem byl zvyklý na fotbale – některým je už přes osmdesát let. Hodně mě to baví, byť nejsem žádný virtuóz. Pořádně mi to vyčistí hlavu. Hrát a zpívat chodíme jednou měsíčně i s kolegy a kolegyněmi z CETIN. A k tomu jsem ještě k velké radosti své ženy sběratel. Sbírám spoustu věcí (pohledy, mapy, jízdní řády, pivní nálepky), ale hlavně modely autíček. Mám jich už kolem tisícovky.

Co byste přál společnosti CETIN na příštích pět až deset let?
Aby zůstala do určité míry taková, jaká je. Myslím z hlediska lidských vztahů a naší kooperace. Ta je uvnitř firmy na vysoké úrovni. Nyní je hlavním cílem výstavba optiky, tak bych si přál, aby se optika stavěla víc i do byznysových objektů pro využití byznysových datových služeb. Doufám, že za pět až deset let budeme mít pokrytí takové, že třeba nebudeme muset tolikrát sahat k dočasným řešením po jiných technologiích.