Jak jste se dostal k práci v CETINu?
Vystudoval jsem VUT v Brně – obor Telekomunikační a informační technika. Mou první prací bylo projektování optických sítí. Vydržel jsem u toho pět let a pak se díky spolužákům dostal v roce 1999 do tehdejšího Eurotelu. Tím začala moje cesta k mobilním sítím, která mě nakonec dovedla až do CETINu.
Jaká je vaše „práce snů" – kde jste vždycky chtěl pracovat?
Chtěl jsem být, asi jako každý malý kluk, popelář nebo kosmonaut. Později mě lákalo povolání hajného. Nakonec se mi to trochu splnilo. Do lesů jezdím, akorát místo posedů lezu na stožáry.
Co děláte ve volném čase?
Jak jsem říkal, rád jsem v lese, ať už jdu na výlet pěšky nebo jedu na kole. Bohužel na to nemám moc času. Proto se v létě aspoň snažím skoro každý den plavat v řece. Trochu hraju na kytaru, rád čtu a hlavně mě teď baví včelaření. Začínám se včelám věnovat více a více. Zakládám oddělky, chovám si vlastní matky a mám asi deset včelstev.
Co vás na práci nejvíc baví?
Asi bych to shrnul větou, kterou jsem jednou říkal kolegyni. Nejsem placený, abych seděl za stolem, ale jezdil po krajině a poslouchal staré Pink Floydy. Zní to romanticky, ale jen růžové to zase úplně není. Hodně času sedím v autě a když vylezu, musím se vypořádat s vlivy počasí. Pracovat na rozpálené střeše paneláku často není úplně sranda. V zimě zase bojuji třeba s námrazou na stožárech, kterou kladívkem musím opatrně a pečlivě omlátit. Ale práce mě baví a jsem fakt rád, že nejsem jenom zavřený v kanceláři.
Mám rád i to, že držím prst na tepu doby. Mobilní komunikace jde pořád dopředu a já můžu pracovat s nejmodernějšími technologiemi. Teď je to hlavně 5G od Ericssonu.
Co vás na práci nejméně baví?
Přestal jsem si užívat extrémní počasí – když jsou bouřky, sněží a tak dále. Už si v hlavě říkám, co se zase někde pokazí. Nejraději mám takové dušičkové dny, když se vzduch skoro ani nehýbe. Protože vítr, led, mráz, déšť… to jsou nepřátelé technika. A hlavně bouřky. Ty udělají škody nejvíc.
Držíme s kolegy pohotovosti. Dřív jsme často jezdili do akce i v noci. Teď jsou sítě naštěstí zmnožené ve více vrstvách. Takže když má jeden stožár výpadek, území je pořád pokryté a oprava proto častěji počká až do rána. Třeba v Brně často ani nic nepoznáte. Síť tam je hustá. Někde v zapadlé vesničce to je horší. Vždy se ale snažíme všechno opravit včas.
V čem se za ty roky vaše práce nejvíce změnila?
Dřív byla aktivní technika hlavně dole pod stožárem. Přijel jsem na místo, povolil čtyři šrouby, vyměnil jednotku, nahrál nový software a bylo hotovo. Asi od roku 2010 se začal trend posouvat. Technologie jsou až na vršku stožáru. Když jsem byl mladý a silný, stačilo být v klidu na zemi a teď lezu na čtyřicet metrů vysoké stožáry (směje se). A to ještě někdy s kolegou musíme dostat nahoru i pětadvacetikilové jednotky. Taháme je pomocí lana a kladky.
Při takových výškách musíte dbát i na svou bezpečnost, je to tak?
Určitě. Lezeme s jištěním jako horolezci. Každý rok máme také bezpečnostní školení.
Máte z práce nějaké zábavné historky?
Pracujeme ve výškách, s elektrickými přístrojí a jezdíme autem – to jsou tři nejrizikovější pracovní činnosti. Veselým příhodám se tak snažíme, co to jde, vyhýbat. Takové historky totiž často začínají tím, že má někdo blbý nápad.
Ale dostaneme se na netradiční místa, jako jsou například věže kostelů. Na jižní Moravě lezeme často třeba na vodojemy. Nahoru se dostaneme vnitřkem, takzvaným dříkem. Je tam tma, všude trubky, tak trochu adrenalin. Občas jdeme i venkem po žebříku. Ale když je venku hezky, tak máme za odměnu fakt krásné výhledy ze zajímavých míst.
Jaký nástroj/nářadí nejčastěji používáte?
Mám v autě velkou tašku s nářadím. Používám klíč na konektory, multimetr a přístroj na měření poměru stojaté vlny – takzvaný Sitemaster. Radši mám všechno dvakrát. Aby se nestalo, že něco někde zapomenu a pak se budu muset sto kilometrů vracet. Mám s sebou i věci na lezení a nezbytný je notebook.
Jaké máte doma připojení a jak vám to stačí?
Mám VDSL až 20 Mb/s od CETINu. Bohatě nám to s manželkou stačí. Každý den se připojuji i přes LTE – hlavně kvůli práci.
Co byste přál CETINu na příštích 5 až 10 let?
Hodně spokojených zákazníků – aby hodně telefonovali a datovali.
Kde vidíte budoucnost internetu v příštích 10 letech?
Asi v internetu věcí. Předměty mezi sebou budou komunikovat přímo bez člověka. A byl bych rád, kdyby se změnily algoritmy u sociálních sítí. Abychom nežili v bludu, kdy se jen utvrzujeme v nějakém názoru.
