Od prvorepublikových kabelů po optiku. Jak vypadá síť v Praze?

Zjistěte víc o výstavbě a údržbě největší telekomunikační sítě v Česku. Hostem CETIN podcastu, ze kterého vychází tento článek, byl regionální manažer týmu Realizace a údržby fixní sítě na Praze-západ Martin Bušek. Má tak zkušenosti nejen z Prahy, ale i z menších obcí v okolí. Dozvíte se víc o různých druzích výstavby optiky nebo o tom, kolik razítek v Praze potřebujeme před kopnutím do země. Celou epizodu si můžete přehrát na konci článku.

Martin v CETIN pracuje od roku 2016. A jak říká, cestu do telekomunikací měl předurčenou už odmala. „Můj táta pracoval ve spojích a já odmalička věděl, že to bude práce i pro mě, že jsem pro ni určený. Na střední školu jsem šel sice na strojárnu, ale po pár letech jsem řízením osudu skončil v telekomunikacích.“

Vyzkoušel si různé profese – od kabeláře přes měřiče až po dnešní pozici manažera, kdy má na starost výstavbu a údržbu sítě v regionu Praha-západ.

Po celé republice mají tyto týmy přes 500 lidí. Většina z nich pracuje hlavně na výstavbě optiky. „Nás je v týmu asi 80 a údržbou metalické sítě se zabývá okolo 25 lidí. A to jsme v Praze, kde je té metaliky hodně. Běžně pracujeme na kabelech z padesátých let. Osobně jsem si dokonce sáhl na nejstarší kabel, který byl z roku 1922.“

V Praze fungují i kabely z první republiky

Právě prvorepublikové kabely patří k těm kvalitnějším. „Jsou ještě měděné. Třeba v padesátých letech pokládali kabely s hliníkovým jádrem, které jsou kvalitou mnohem horší.“

Samozřejmě také v Praze stavíme novou optickou síť. Ale je to práce, která nejde udělat přes noc. „Projektová příprava trvá třeba půl druhého roku a už to je vlastně úspěch. Potřebujeme asi 56 razítek: od odboru dopravy přes hasiče až po památkáře. Až dostaneme územní rozhodnutí, žádáme ještě o výkopové povolení a opakujeme kolečko téměř všech těch 56 razítek. Musíme se také zkoordinovat s dalšími sítěmi. To trvá v Praze klidně další tři měsíce. A až pak můžeme kopnout do země.“

Získat všechna povolení však není samozřejmost. „Někam nás nepustí třeba z důvodu, že se za rok nebo dva plánuje rekonstrukce chodníku, nebo už tam mají nějakou akci plynaři atd. Proto se vždy musíme s ostatními zkoordinovat, aby výstavba mohla vůbec začít.“

Každý takový krok znamená další zdržení a náklady. To všechno ovlivňuje konečnou cenu výstavby. Metr výkopu tak v Praze může stát až kolem sedmi tisíc korun. „Z toho nás ten samotný výkop s pokládkou a zapravením povrchu stojí třeba patnáct set. Ten zbytek jde například na zábory veřejného prostranství, věcná břemena a podobně.“

Nadzemní optiku chceme v roce 2025 využít na dvou stech místech po celé ČR

Proto je často výstavba v menších obcích jednodušší. O připojení panuje větší zájem i ze strany vedení obcí.

K rychlejší výstavbě přispívá také možnost nadzemního vedení. Na naše sloupy dáváme optiku. „Ta je mnohem tenčí a je méně vidět. Je to rychlé a elegantní řešení. Používáme ho v místech, kde by se nám výstavba jinak vůbec nevyplatila. Příští rok bychom takto chtěli připojit okolo dvě stě lokalit po celém Česku.“

Oproti klasickým výkopům je nadzemní výstavba násobně rychlejší. „Kdybychom kopali vesnici o sto až sto padesáti domech standardním způsobem, strávíme tam třeba tři měsíce. Takhle máme páteř hotovou za dva týdny a pak už můžeme připojovat zákazníky.“

CETIN navíc testuje také nové kompozitní sloupy, které jsou samy o sobě tenčí, nemají betonovou patku, a jsou tak vkusným řešením pro novou výstavbu.

Strojové kopání je elegantní, rychlé a čisté

Kromě nadzemního vedení používáme pro zrychlení výstavby také strojové kopání – microtrenching a macrotrenching. „Je to takové chytřejší a rychlejší kopání. Ve středních Čechách jsme pomocí microtrenchingu zasíťovali jednu celou vesnici. Kromě rychlosti výstavby je výhodou i výrazně menší omezení pro lidi v okolí. Stroj sice dělá trochu hluk, ale za chvilku je pryč a zbyde po něm jen malá drážka. I během výstavby tam může projet člověk s kočárkem, cyklista nebo auto. Není z toho ani žádný nepořádek. Prostě rychlé, čisté a elegantní řešení.“

Kromě samotného stroje pro vytvoření drážky v asfaltu je součástí microtrenchingu také takzvaný sací bagr, který hned odsaje všechno, co z vozovky vyřežeme. V okolí tak není žádný prach ani jiný nepořádek.

Nejčastější námitky, které se při zmínce o instalaci optiky do vozovky objevují, jsou, co se s naší sítí stane při opravě silnice. „Optiku dáváme docela hluboko, pod takzvanou obrusnou vrstvu. Při běžné opravě se frézuje jen pár centimetrů, naše síť je hlouběji.“

Běžné opravy tak nejsou problém. Při generálních rekonstrukcích budeme muset na místo přijet a síť po dobu opravy odstranit. Ale podobné překládky nejsou nic neobvyklého. „Děláme to jak u malých akcí, jako je třeba nová garáž, tak i například při stavbách dálnic, kde překládáme desítky optických kabelů.“

Microtrenching je už celkem běžný způsob výstavby. Macrotrenching – tedy strojové kopání do zeleného pásu – ještě na větší využití čeká. „Bude se to hodit především při výstavbě přívodů optiky do vesnic. Potřebujeme najít dostatečně dlouhý zelený pás, poslat tam frézu a vykopat třeba dva kilometry najednou. Ale nesmí být v cestě žádné inženýrské sítě nebo třeba kanalizace či vodovody, které nejsou zakreslené.“

S přípoloží optiky k jiné síti dokážeme zareagovat do druhého dne

Rádi se také přidáváme k různým jiným výkopům. Jde hlavně o nové chodníky nebo osvětlení. Například ke kanalizacím svou síť nedáváme. „Je to pro nás moc hluboko a přináší to rizika. Naopak chodníky a osvětlení jsou přesně pro nás. Máme na to speciální tým, a dokážeme tak na podobné příležitosti reagovat ze dne na den. Stává se, že se odpoledne dozvíme, že se druhý den ráno bude někde kopat. I tak tam stíháme dojet a vložit do země naši infrastrukturu.“

Nejde však o akce, o kterých vůbec nevíme. S odpovědnými lidmi už jsme v kontaktu dřív, jen se k nám dostane informace o reálném začátku prací až na poslední chvíli.

Hledáme nové kolegy s chutí do práce

Výstavba jde neustále dopředu, proto hledáme do týmů výstavby nové kolegy. „Nabíráme především mladé lidi, protože naše týmy stárnou. Máme poměrně vysoký průměrný věk. Ale samozřejmě rádi přivítáme i zkušenější kolegy. Obecně ale cílíme hlavně na mladé kluky i holky.“

Studenty u nás vítáme také na praxích. Spolupracujeme s různými školami tak, aby si u nás mohli studenti práci vyzkoušet a po dokončení školy už věděli, do čeho jdou.

„Důležité je, aby je práce bavila, zbytek je naučíme. Ale nesmí se bát být venku, protože ta práce opravdu není jednoduchá. Na jaře a v létě je to ještě fajn, ale pak přijdou podzimní plískanice… Ale zase je to pestré. Myslím, že je to i zábava a je po nás vidět odvedená práce. Není nezvyklé, že máme kolegy, kteří podobnou práci dělají klidně padesát let.“

CETIN podcast s Martinem Buškem o výstavbě a údržbě sítě